Zakho, křesťanská školka sv. Jiří (Mar George).
Po zbytek 20. století, i když od roku 1921 převzala vedení irácká správa, si Chaldejci neoddechli. V letech 1961-1991 se na křesťanské komunity a jejich dědictví těžce podepsaly postupné války, které proti sobě vedla irácká vláda a kurdští pešmergové (vojáci).
Jen v diecézi Zakho - jedné ze dvou diecézí Badinanu, spolu s Amadií - bylo srovnáno se zemí 30 chaldejských vesnic a 40 kostelů: mimo Zakho a Dohuk zůstalo jen pět vesnic.
Nejstarší kostely, některé staré přes deset století, byly zničeny a jiné, jako například Beidar na okraji Zakho, jsou v žalostném stavu: poté, co je až do jara 1991 využívala irácká armáda jako kasárna, slouží nyní jako stáj.
Po starobylých kostelech v Zakho nezůstaly žádné stopy. Ty, které jsou dnes viditelné, jsou všechny relativně nedávné, bez ohledu na jejich vyznání.
ISIS sice nedosáhl iráckého Kurdistánu, ale předchozí výsledky Saddámovy éry byly pro křesťanskou komunitu v Kurdistánu strašné.
Takzvaný ochránce křesťanů v Bagdádu a Basře zlikvidoval křesťanskou komunitu v Kurdistánu. Byly zničeny desítky mimořádně starých kostelů, vzácných dokladů počátků křesťanství.
Desítky křesťanských vesnic byly srovnány se zemí a jejich obyvatelé deportováni. Tento svět z velké části zmizel, protože desetitisíce křesťanů emigrovali na Západ a nyní žijí v Evropě nebo v Novém světě.